Santa Clausův sob v náručí Babiše. Je to vhodná sebeprezentace českého státníka?


Před několika dny odcházející premiér Andrej Babiš zveřejnil fotku z obchodního centra Kotva, na které pózuje s plyšovým sobem oděným do červeného kabátu a čepice. Netřeba dodávat, že jde o typický americký znak Vánoc doprovázející Santu Clause.

Nic proti americkým Vánocům a nic proti vkusu pana premiéra. Přesto, volba fotky na sociální síť je volbou toho, o čem se politik domnívá, že by měl ukazovat lidem. Je to určité sebevyjádření, prezentace vlastních hodnot.

A tato prezentace nám může o daném člověku leccos prozradit, zejména pokud nejde jen o jednu fotku, ale o dlouhodobé vystupování a práci.

Můžeme si všimnout, že Andrej Babiš ve své řeči často používá cizí výrazy namísto toho, aby dal přednost českým slovům. Pořád slyšíme o „lockdownu“ a různých dalších slovech – a to v oficiálním veřejném projevu. Dokonce i ve své knize se ohání výrazy jako „paperback“.

Neměl by státník jít ve veřejném projevu příkladem? A když takto mluví předseda vlády, jak asi pak budou mluvit novináři a moderátoři v televizi, rozhlase?

Řeč je vizitkou politika. Minimálně ukazuje jeho vztah k českému jazyku a české kultuře. A my bohužel vidíme, že toto myšlenkové napojení na cizinu není jen ve slovech. Funguje i v politickém uvažování. Například namísto nacházení vlastních cest a řešení hledáme, čí „model“ použijeme, koho budeme následovat. Zda zvolíme „bavorský model“ anebo „rakouský model“. Samozřejmostí pak už je to, že když něco dělá celý svět, tak my musíme také.

A není to chyba? Neměli bychom být raději sami sebou? Brát v úvahu vlastní specifické podmínky a sami navrhovat, co je pro nás nejlepší?

Cílem tohoto článku není kritizovat jednoho konkrétního člověka. Chceme poukázat na základní princip.

Máme vlastní kořeny a bohatou národní historii. Nemusíme se vždy ohlížet, co dělají jiní. Pokud chceme se světem jednat jako rovný s rovným, tak musíme být sami sebou. Suverénní a nezávislí.

A to se vždy odráží v symbolech a tím nejdůležitějším z těchto symbolů je naše řeč. Slova, která používáme, podvědomě ovlivňují to, jací jsme a kým jsme. Zda si budeme věci dělat, jak sami uznáme za vhodné, anebo se po očku budeme starat, jestli to děláme stejně jako druzí.

Je třeba rozvíjet se jako svébytný stát ve všech směrech, jedině tak můžeme být nezávislí a díky tomu svobodně hájit vlastní zájmy.